Zaujal vás nějaký referát? ...... Máte k nějakému připomínku či poznámku?
Či snad vám nějaký referát pomohl do školy?

Napište to do komentářů!
Čím více dáte najevo svoji spokojenost či nespokojenost, tím více nám pomůžete
při úpravách tohoto blogu.

"Tak čím tě zabijeme..." II. část

23. března 2011 v 12:53 | Fanta Light |  Výplody mé mysli na TT

Zde je druhá část, jak lze popravit obviněného;).
Fanta Light
____________________________________________________________________________
Stětí mečem
Poprava stětím je způsob vykonání trestu smrti, spočívající v tom, že je odsouzenci oddělena hlava od těla (dekapitace). Hlava může být sťata různými nástroji, k nejznámějším patří gilotina, sekera či meč.
Průběh popravy závisí na nástroji, například při stětí sekerou odsouzenec klečí tak, že má hlavu položenou na špalku, při stětí mečem většinou také klečí, hlavu má ale ve vzpřímené poloze. Velmi často má odsouzenec zavázané či jinak zakryté oči a ostříhané vlasy (aby popravčímu nástroji nic nestálo v cestě). Hlava je někdy ukázána publiku či dokonce vystavena (např. nabodnuta na kůl).
Oddělení hlavy je vždy smrtelné a relativně bezbolestné, smrt nastane v podstatě okamžitě, maximálně za několik sekund. Ne vždy se ale povedlo hlavu oddělit okamžitě - kat se nemusel strefit na vhodné místo nebo nemusel přeseknout krk první ranou, při které byl odsouzenec pouze zraněn.
Jde pravděpodobně o nejjednodušší a v historii také nejobvyklejší formu trestu smrti, byla používána prakticky ve všech kulturách. V Evropě byla tato forma popravy pokládána za "čestnou" a proto tak byli často popravováni šlechtici.
Tato forma popravy je praktikována dosud, je nařízena islámským právem šaría a proto je vykonávána v řadě arabských států, např. v Saúdské Arábii.

Gilotona
Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu stíná železná sekera s šikmým ostřím. Poměrně značná hmotnost sekery zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí.
Své jméno dostala podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina. Určitě není jejím přímým vynálezcem, neboť popravčí stroje pracující na podobném principu se užívaly v Německu, Velké Británii a Itálii již před rokem 1300.
Odsouzenec je připoután na pohyblivou dřevěnou desku (Bascule) tak, aby jeho hlava přečnívala přes její okraj. Pak se deska překlopí do vodorovné polohy a nasune do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiž se v kovových kolejničkách pohybuje čepel gilotiny (tedy vlastní sekera) připevněná ke zhruba šedesát kilogramů těžkému závaží. Odsouzencův krk je znehybněn dřevěnou deskou s otvorem ve tvaru půlměsíce (Francouzi je nazýván Lunnete). Poté popravčí uvolní zarážku a čepel sekery se závažím dopadne na krk odsouzeného. Hlava bývá takto oddělena od těla zpravidla mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem. V průběhu let prodělala gilotina různé drobné úpravy a mírná zdokonalení - například byly instalovány gumové tlumiče pádu ostří, lano nahrazeno převodovým mechanismem.

Ukřižování
Ukřižování je historický způsob popravy, jehož se užívalo především ve starověku a jenž spočívá v zavěšení odsouzencova těla na kříž. Tímto způsobem se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva. Nejznámější popravou ukřižováním je Ježíše Krista - kříž, na němž zemřel, se stal jedním ze symbolů křesťanství.
Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován a posléze obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště, kde již byla v zemi uchycena svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán, nebo mu byla zápěstí přibita ke dřevu hřebíky. Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity zvlášť hřebíky. Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení se jménem odsouzeného a jeho proviněním. Kříž mohl mít více podob, například +, T či X. Názory na příčinu smrti při ukřižování se různí, svou roli však patrně sehrálo více faktorů, uvádí se např. hypovolemický šok a pomalé zadušení v důsledku toho, že pozice těla při ukřižování ztěžuje dýchací pohyby. Ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sejmuti a tak zde bylo možno vidět množství křížů po dlouhá desetiletí jako výstraha potenciálním následovníkům.

Lámání kolem
Exekuce spočívala v rozlámání kostí končetin a případně i trupu odsouzence a jejich vpletení do loukoťového kola. Odsouzenec byl položen na zem, zpravidla svázaný nebo připoutaný ke křížovité konstrukci. Někdy mu končetiny kat podložil deskami, aby se snáze přerážely a potom na něj postupně z výšky pouštěl kolo. Milosrdnější bylo lámání odzahora, kdy byl první úder veden na hrdlo a došlo ke zlomení vazu. Krutější bylo lámání odspodu, kdy byly nejprve zlomeny končetiny a teprve potom žebra či páteř. Kolo s vpleteným tělem bylo pak vystaveno pro výstrahu. Někdy byl odsouzenec nejprve sťat a teprve potom jeho tělo rozlámáno a vystaveno, jak to popisuje Karel Hynek Mácha ve své básni Máj.

Ukamenování
Poprava ukamenováním je způsob vykonání trestu smrti, při němž dav hází kameny na spoutanou oběť. Jelikož při ukamenování prakticky nelze označit osobu, která smrt zapříčinila, bývá tento způsob popravy aplikován jako lynčování - kamenující jsou si vědomi své nepostižitelnosti.
V zemích, kde se trest smrti ukamenováním využívá, existuje často nařízení omezující velikost kamenů, aby oběť nezemřela příliš brzy. Příčina smrti závisí na místě zásahu, může jí být například zranění mozku, nedostatečné dýchání, popř. kombinace různých zranění (vnitřní krvácení apod.). Ukamenování se dodnes používá např. v Íránu či Nigérii.

Estrapáda
Estrapáda je historický způsob popravy či mučení. Po vykonání rozsudku většina lidí zemřela. Odsouzenec byl vytažen provazem procházejícím pod rukama svázanýma za zády na vrchol stožáru nebo šibenice. Jakmile byl nahoře, nechali ho spadnout, ale ne až na zem. Nárazem při zastavení pádu těla se odsouzenci vykloubily ruce.



Přiznávám se že jsem to zkopírovala z wikipedie a za tento čin se stydím.... :(. Ale přišlo mi to tam velice zajímavé a sama o těchto praktikách moc nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Staré referáty procházejí rekonstrukcí, proto bych u nich prosila (leden - únor) zvýšenou opatrnost. Mohou se tam vyskytovat jisté chyby.

Komentáře nevztaující se k žádnému článku pište do reklam. V opačném případě mažu!
I zde platí AUTORSKÁ PRÁVA!

Na tomto blogu se právě nachází 88 referátů.
Blog založen: 18. 1. 2011
Majitelka: Fanta Light
Kontakt: Fantalight@seznam.cz.