Zaujal vás nějaký referát? ...... Máte k nějakému připomínku či poznámku?
Či snad vám nějaký referát pomohl do školy?

Napište to do komentářů!
Čím více dáte najevo svoji spokojenost či nespokojenost, tím více nám pomůžete
při úpravách tohoto blogu.

Němá barikáda - Jan Drda

9. dubna 2011 v 15:33 | Fanta Light |  N
Tady u této knížky, kterou tvoří celkem 11 krátkých povídek, mohu vytknout jen to, že mi chvíli trvalo, než jsem zvládla obsah. Je to takové hodně... Jak bych řekla? Filozofické? Prostě a jasně, v jednu chvli nevíte, kdo je jaká osoba, jak jdou děje postupně, nebo kde se to zrovna odehrává. Ale jinak musím autora pochváli :).
Fanta Light
________________________________________________________________________________________________
Rok vydání: 1946
Původní název: Němá barikáda
Žánr: Soubor povídek
Země: Československo
Jazyk: Česky

Třetí fronta
Třicetiletý Sláva Mach stojí ve svém domě a z okna pozoruje Prahu. Vzpomíná na své dvě fronty, kterých se zúčastnil a je rozhodnut najít tu třetí, která již nepadne. V šestatřicátém byly boje v Madridu proti Maurům. Spolu s ním tam byly i jeho čtyři přátelé z koleje. Maury se tenkráte podařilo porazit a Sláva se po dvou letech vrátil zpět do Prahy, i když sám. Zde však našel další zákopy. Na rozdíl od té Madridské, která stále pevně držela, pražská zbaběle padla. V zimě skončil Sláva v nemocnici se zápalem plic. V březnu přišli Němci a padl Madrid. V dubnu musel odejít z Prahy a pět měsíců se toulal po Vysočině. Nyní v říjnu mu přišel dopis z Ruska, aby šel do Bělehradu. 28. října měl odjet. Byl zrovna státní svátek a všichni měli připjatou trikolóru. Také ten den začalo povstání proti fašismu a Hitlerovi. Vojáci do rozbouřených Čechů začali střílet. V první řadě stál i Sláva. Ale čára, která procházela všemi srdci z nich, byla třetí fronta, kterou nikdo neprojde.

Včelař
Pan řídící Havlík ukrýval u sebe na půdě tři telegrafisty. Když se v blízkosti vesnice začaly objevovat šedá německá auta, která zaměřovala vysílání pocházející z domu, připravil se Havlík na případné přepadení. Promyslel každý krok a vše, co bude muset udělat. Večer pak dva z mužů uprchly. Třetí telegrafista vše zůstal v domě a dále vysílal. Když začali vojáci obkličovat dům, pomohl mu Havlík uprchnout a sám ukryl žlutou skříňku s vysílačkou do jednoho z úlů a anténu schová za trám. Na zahradě ho zasáhne kulka a ochromí ho. Vojáci požadují, aby jim řekl kde je úkryt těch věcí. Když však odmítne, nemilosrdně ho zbijí. Nakonec začnou rozbíjet úly. Náhle se ozve odpor včel, které na ně zaútočí a vojáci se dají na ústup. Ale za chvíli opět začnou obkličovat dům. Havlík klečí mezi plásty a hledá královnu. Nad ochromlou byl zdrcen, jak dokáží brát život i těmto tvorům. Mezitím na něho vojáci křičí, aby vyšel ze zahrady, že je zatčen. Když neuposlechne, zastřelí ho a Havlík padne mezi plásty obklopen včelami s jejich královnou na ukazováčku.

Vyšší princip
Vyšší princi byl učitelem řečtiny a latiny. Tuto přezdívku dostal od žáků díky svojí oblíbené frázi: "Z vyššího principu mravního…" a dočista překryla jeho osobní jméno. V den, kdy septimáni psali latinskou kompozici, vešel do třídy pan ředitel spolu s gestapem. Ze třídy si odvedli tři studenty - Františka Havelku, Karla Moučku a Vlastimila Ryšánka. Večer se pak všichni dozvěděli krutou pravdu, že byli všichni tři opravdu zastřeleni a to za schvalování atentátu na Heydricha. Po jejich neopatrném rozhovoru na plovárně je zřejmě někdo udal. Další den se ve sborovně rozhodlo, že je nutné odsoudit bývalé žáky za jejich chování. Jelikož profesor náboženství odmítl lhát, byl tento úkol předán profesorovi třídnímu, Vyššímu principu. Když po prvních slovech viděl v očích své třídy nenávist, kterou pokládá mezi ně a sebe, vykřikl na ně: "Z hlediska vyššího principu mravního… vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem! Také já… schvaluji atentát na Heydricha!" Třída se po těchto slovech postavila do pozoru.

Hlídač dynamitu
Karnet spolu s dalšími pěti kamarády se rozhodl bojovat proti masovému vraždění v Čechách a v Rusku. Denně projeli kolem dolu, kde pracovali, několik vojenských transportů. Ty se rozhodli házet do povětří pomocí dynamitu, které měl obstarat František Milec, jelikož měl na starosti sklad. Odsuzoval sice jejich chování, ale odmítnout nemohl. Během několika týdnů byly zničeny čtyři vlaky. Gestapo sice prohledávalo Milcův sklad, ale vše bylo v pořádku. Při posledním odpalování však Karnet nechal na místě činu obal od dynamitu s evidenčním číslem a další den již šly najisto. Karnetovi se podařilo ho dostat z dolu a poslat domů důlní štolou. Milec spěchal, neboť měl doma tři kila nálože a bál se, že na to přijdou. Doma na něm jeho žena Bětuška poznala, že přišli na jejich odpalování, o kterém věděla i ona, přestože jí tuto věc Milec zamlčel. Bětuška patrony sice schovala do prádelního koše, ale gestapo již přišlo do jejich bytu. Zbili Milce, který se jim posměšně ke všemu přiznal. Jeho žena postavila hrnec s dynamitem na právě roztopená kamna a podpořila svého muže, za což ji také srazili na zem. Než gestapáci dokončili svůj čin, dům vyletěl do povětří.

Vesnická historie
Když šel četník Souček v zimě, uviděl chalupníka Joudala, jak jde k Bernátovic chalupě. Všiml si však dvojích stop a při jejich následování zjistil, že Bernáta u sebe přechovává ruského uprchlíka. Souček to vše řekl strážmistrovi Kudrnovi, bylo již však pozdě. Rodinu i s čeledínem již zatkly a usedlost později připadla Joudalovi. Celá vesnice věděla, že to udělal on a rozhodli se proti tomu zakročit. Když se rok po neštěstí v lednu vracel Joudal z vesnice, zastavil ho Kudrna a přečetl mu rozsudek k trestu smrti za udavačství. Joudal sice vyhrožoval, ale bál se, že ho na místě zastřelí. Nasedl na kolo a jel po zmrzlé silnici k vesnici. U starosty pak předl Kudrna všem přítomným oznámení, že úkol je splněn. Ráno našli zmrzlého Joudala u silnice. Dostal na kluzké vozovce smyk a hlavou narazil do borovice. Šňůra, která byla napjata mezi patníky, však zmizela.


Nenávist
Na pouti se němečtí vojáci vždy dostávali mezi nepřátelský dav. Pevnou půdu pod nohami pocítili až na střelnici, kde se chlubili svými dovednostmi. Až Lojza Mrázek je srazil opět na zem. Jeho talent pozoroval jednou i účetní Babánek a po představení ho sledoval. Lojza si myslel, že se jedná o některého z těch vojáků a vyjel na něho. Babánek však chtěl pouze také naučit střílet, a tak Lojza souhlasil. Později přicházel Babánek na střelnici, kde trénovali Němci. Jakmile spatřili účetního, začali se mu spát, ale když se Babánek pokaždé strefil do středu terče, úsměv jim zmizel ze rtů. 9. května byly v Praze stále rozestavěny barikády. Za jednou z nich seděl i Babánek na školní lavici s německou puškou vedle sebe. Sledoval barikádníky, kteří sháněli zbraně, jako důkaz statečnosti. Tu on však již dávno měl - na převržené tramvaji plné nápisů jmen a čárkami, které značily, jak kdo umí střílet, byl uprostřed nápis: BAB. s patnácti čárkami. Byl to nejlepší střelec, ale dotyčné se nad tímto činem nikterak neradoval, neboť i patnáct tisíc by bylo málo za zabitého syna za Heydricha.

Padlý beze jména
5. května, po boji s Němci, pochovávali ve vesnici mrtvé. Mezi nimi byl i jeden neznámí muž. Nikdo ho neznal ani nikdy neviděl, a tak ho tedy pochovali pod jménem "Neznámí hraničář".
Tento cizinec byl ukrajinský námořník Hryhoryj Jakimčuk. Na poli ho velmi silně zranila mina. Přežil, ale zajali ho Fricové. Dva roky snášel jejich týrání a mučení, a přesto že by byla smrt pro něho lepší, snažil se přežít. Když se objevili nepřátelé, nechali Fricové převést všechny zajatce vlakem na jih. Zde zajatci postupně umírali žízní. Přežije jen Hrynoryj a je zachráněn neznámým mužem. Ten mu ukáže bezpečnou cestu a Hrynoryj po ní dojde až k lodnímu domku a zde se uryje. Na jeho skrýš přijde jiný muž, který mu z lítosti začne donášet jídlo, pití a další důležité věci. Takto uplyne několik dní, až blízkou vesnici přepadne německé vojsko. Hrynoryj se přidá k vzbouřencům, je však zabit kulkou.

Pancéřová pěst
Sedmnáctiletý Pepík pomáhá otci v zámečnictví. Náhle zazvoní telefon a otci někdo řekne naléhavou zprávu, kvůli které opustí krámek i s puškou a náboji. Svému synu přikáže, aby běžel domů k matce a zůstal tam. Pepík však neuposlechne a také odchází na ulici, která je již přeplněna lidmi a všichni běží jedním směrem. Strhávali německé nápisy a volali "Pryč s fašismem!". Muži běželi do skladu pro pušku. Je jich ale málo, a tak otevírají další skříně. V poslední jdou pancéřové pěsti, které se používali ke zničení tanků. Jelikož je Pepík stále beze zbraně a touží něco v rukou mít, sáhne po ní jako první a dává tak příklad ostatním. U barikád se ukryjí. Již se také blíží tanky. Dva muži se pokusí z pancéřových pěstí vystřelit, ale nic se nestane. Nakonec se odváží vystřelit Pepík. Ze strachu zavře oči, a když je otevře, vidí, jak má tak zničený spodek a všichni jsou mladým mužem nadšeni.

Zákeřník
Před vysokým domem byla zastřelena pětiletá Helenka. Kulka jí prostřelila hlavou. Její kamarádka sice přežila, ale přišla o ruku. Muži třikráte za sebou prohledali celý dům až po půdu, ale nikoho nenašli. Nakonec se jeden přiznal, že neprohledával byt jedné stařenky. Všichni tam hned jsou, ale když ji spatří, zarazí se. Jen kovář Martínek ji odstrčí a jde prohledávat byt. Zde opravdu najdou ukrytého Němce v almaře a automat se zásobníkem naleznou v prádle. Matka chce svého syna zachránit a svede vše na sebe. Nic jí to ale není platné. Navíc vypadne z okna a pád nepřežije. Dole se na její mrtvolu Walter ani nepodíval. Byl dán do rukou partyzánů.

Až vstanou mrtví…
Šedý kamión jel směrem k Bavorsku. V něm se mačkalo třicet vojáků, kteří prchali před spravedlností z Ruska. Mezi nimi byl i dentista Wilibald Obermayer, který ukazoval řidiči cestu. Přitom vzpomínal na svou minulost, před očima se mu objevuje žlutý dům a zubní kartáčky. Náhle přikáže na jedné křižovatce doprava, místo aby jeli na opačnou stranu. Náhle se dostává do míst, které Willi zná. Tenkráte zde stále vesnice. V ní měli sebrat veškeré obyvatelstvo muž, ženy i děti a v lomu je postřílet. Willi se na tento čin nemohl dívat. Šel do jednoho dumu a vykradl ho s pocitem, že bude stejně zničen a myslí při tom na zlaté korunky svých zákazníků. Vzal s sebou i legrační panenku, která ležela na zemi. Opět se vrátí do přítomnosti a všimne si partyzánů ukrytých v lomu. Začne prosit o milost, že on nestřílel, a že vše vrátí. Také prosí kvůli své rodině. Je však již pozdě.

Němá barikáda
Na vltavských březích jsou rozestavěny barikády a naproti nim se Němci chystají na ně zaútočit. Mezitím se muži dohadují, kdo bude hlídat barikádu. Na tu první jsou ustanoveni nejodvážnější chlapci. Prostřední barikádu obsazuje pan Bůček se sedmi dělníky. Mezi nimi jsou i Franta Kroupa, který vzpomíná na bitvu v Madridu, a Nederland z Holandska. Na první barikádě se začíná již střílet a útočí na ni i tanky. Aby je alespoň trochu zachránil, obětuje se pro ně septimán Jarda a pomocí granátu zneškodní jeden tank. Zbytek mužů však také umírá pod německou palbou. Tím je však také otevřena cesta na most. K prostřední barikádě přibíhá poručík, že se protivníci vyloďují a musí se okamžitě přemístit. Všichni jsou k břehu, jen pan Bůček, Franta Kroupa a Nederland zůstávají. Drží beze slova hlídku a očekávají Němce. Ty zmátlo ticho a přistupují po ní po desítkách. Tři přátelé na ně čekají, a přestože nemají jedinou šance, chtějí pomstít to, na čem jim záleží.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 RikyGazelaa RikyGazelaa | 9. listopadu 2011 v 19:48 | Reagovat

tohle to že je těžke na čtení??.... to byla jedna z nejjednodužšich knih co jsem kdy četla;)

2 Karel Karel | 24. ledna 2012 v 19:19 | Reagovat

asi to těžká kniha měli na mysli trochu jinak :D

3 Iris Iris | 21. května 2012 v 21:41 | Reagovat

je to těžký na pochopení... nikdy jsem neměla ráda tyhle nudné kecy :-? čtu to jenom kvůli škole (ne, že bych nebyla čtenář!)
ale autorce moc děkuji za pomoc :-)

4 Lillly Lillly | 27. srpna 2012 v 16:55 | Reagovat

musím ale říct, že tu povídku "Němá barikáda" fakt moc nechápu 8-O

5 Ranly Ranly | Web | 10. listopadu 2012 v 22:18 | Reagovat

[4]: Iť je jednoduchá :D všichni stejně umřou tak co ;DD

6 fff fff | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 14:43 | Reagovat

:-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-D  :-x  :-x  :-x  :-x  :-|  :-|  O_O  O_O  O_O  O_O

7 Duffy666 Duffy666 | 17. prosince 2012 v 21:31 | Reagovat

co na tom nechápete? všechno jsou to povídky o obyčejných lidech jež v krajní situaci prokázali nskutečnou odahu.
Němá barikáda je o 3 kamarádech jež se rozhodli držet linii zatímco zbytek šel bojovat jinam,němce oklame tiho a jdou proti jejich barikádě po desítkách a oni,smrti vstříc jsou rádi že jich sebou vezmou co nejvíc a nebudou muset potupně odejít bez boje

8 Radek Radek | 2. ledna 2013 v 14:41 | Reagovat

Děj povídky Třetí fronta se odehrává 28. října 1939. Jedná se o státní svátek - vyhlášení samostatného československého státu v roce 1918 - vznik samostatného Československa. Ale nemyslím, že tento den v roce 1939 začalo v Praze povstání proti fašismu a Hitlerovi, tak jak je uvedeno výše.

9 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 11. září 2013 v 14:44 | Reagovat

Je zvláštne, čo považuješ v knihe za chybu, so strácaním sa v deji som nemala žiadny problém, keď tak som sa poistila internetom, chyba je skôr v autorových veľkých gestách, ktoré sa do tak krátkeho rozsahu nehodia. Zbytočne kričia do okolia. Inak zbierku považujem za veľmi dobrú, pričom asi musím podotknúť, že tento "typ" diel reálne ocení najmä človek, ktorý ich má už pár za sebou a nie je zo všetkých udalostí šokovaný ako "nováčik", môže si potom všímať iné veci.

10 op malfitff op malfitff | 14. května 2014 v 14:06 | Reagovat

[1]: nemel srance, sám víš že je to těžké na čtení... :-?

11 kokot kokot | 22. února 2015 v 15:30 | Reagovat

[1]: čuraku vypičeny jako robiš si ze mně sračkomrdoslava nebo co kurva si mysliš že umiš čist jo ??!!

12 jara jara | 23. dubna 2015 v 22:14 | Reagovat

je to ptakovina

13 Tereza Tereza | 18. května 2015 v 20:03 | Reagovat

Taková píčivina je to. V knize jsem si přečetla první kapitolu a vůbec jsem to nepochopila.... :-|  :-|  8-O  :-(  [:tired:]  :D  O_O

14 Tery Tery | 16. srpna 2015 v 13:22 | Reagovat

Nádherná kniha. Nejvíce se mi líbili povídky: Až vstanou mrtví a Zákeřník.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Staré referáty procházejí rekonstrukcí, proto bych u nich prosila (leden - únor) zvýšenou opatrnost. Mohou se tam vyskytovat jisté chyby.

Komentáře nevztaující se k žádnému článku pište do reklam. V opačném případě mažu!
I zde platí AUTORSKÁ PRÁVA!

Na tomto blogu se právě nachází 88 referátů.
Blog založen: 18. 1. 2011
Majitelka: Fanta Light
Kontakt: Fantalight@seznam.cz.