Zaujal vás nějaký referát? ...... Máte k nějakému připomínku či poznámku?
Či snad vám nějaký referát pomohl do školy?

Napište to do komentářů!
Čím více dáte najevo svoji spokojenost či nespokojenost, tím více nám pomůžete
při úpravách tohoto blogu.

Když se rodiče zbázní...

5. září 2011 v 13:11 | Fanta Light |  "Zpovědnice" ze života

Vždy jsem byla jedináček. Měla jsem jednoduchý život, mamka se mi vždy snažila pomoc a, přestože jsem byla skromná, dostala to, po čem jsem toužila. Jako malá jsem i na to byla hrd. kdo by chtěl sestru, která by si půjčovala moje oblečení? Nebo bratra, který by mi ničil hračky? Když se mě ptali jesti chci bratříčka nebo sestřičku, do takových osmi let vždy odpovídala "brusle"...

Roky však pomalu plynuly, a když jsem již byla asi v páté třídě umědomila si, že to není fér. Drtivá většina spolužáků měla nějakou sestřičku nebo bratříčka. Ne-li dokonce víc a já tu byla pořád sama. Neměla jsem nikoho, komu bych mohla pomáhat s učením, s kým bych se prala, ale měla i tajemství před rodiči. Žádná sestřička mne neučila jak se namalovat nebo bratr, který by mi odhalil zákoutí mužských myšlenek. Cítila jsem, že jsem sama. Ano, měla jsem pokojík sama pro sebe a když sem byla sama doma, mohla si zde prakticky dělat, co jsem chtěla. uznávám, že to byly krásné doby, ale přeci k tomu chyběla jedna malá nebo velká osůbka. Má touha po sourozenci pomalu rostla a já si přála někoho, s kým bych trávila osamocené chvíle. Nikdy jsem to však našim neřeka. Proč? Je to jejich rozhodnutí, do kterého se nemám co motat.


Nyní sedím před počítačem, píši tato slova a myslím na dobu, kdy spolužáci mluvili o svých sourozencích. Vodili je ze školky, hlídali je a hráli si s nimi. Já však jsem tohle krásné období nikdy neprožila a již neprožiju. Alespoň myslím. Nyní mi je osmnáct a má sestřička šla poprvé do školky. Já tam šla až později, ale ona si tam jde již měsíc před čtvrtými narozeninami. Ano, mezi mnou a mou malou sestřičkou je věkový rozdíl čtrnáct let. Bohužel. Ještě teď vidím před očima, jak tenkráte za mnou mamka přišla s tím, co bych na to řekla, kdybych měla sourozence. Odpověděla jsem neutrálně, přestože jsem v té době po sourozenci již pár let toužila. Nyní již vím, co bych řekla - měli jste si vzpomenout dřív.

Svojí sestřičku mám ráda. A velmi, ale již to není ono. Nyní jako dospělý člověk mám neustále potřebu ji vychovávat. dřív jsem ani neměla ten pocit, asi kvůli pubertě, ale začíná se to stupňovat. Jsem její sestra. Měla bych jí povolovat různé věci a místo toho spíše říkám, co má a nemá dělat. Neustále cítím pořebu ji chránit a mrzí mě, když mě neposlechne, ale copa se můžu divit? Jako to dělá má mamka mě. Kolikrát jsem si říkala, že se nebudu chovat jako ona, ale výchova se nezapře. Mrzí mě to. Chtěla bych být dobrou sestřičkou, ale čtrnáct let je čtrnáct let. Kvůli škole ji nikdy nebudu vodit do školky ani ze školky. Když půjde poprvé do školy mě bude dvacet jedna a první rok vysoké školy za mnou. Copa bych jí mohla učit číst a počítat do deseti? Nebo snad kontrolovat, zda má vyplněné všechny úkoly? Možná jí trochu pomůžu, ale hlavní věc udělá naše mamka. Možná se pak uvidíme jen zřídka. Pořídím si vlastní byt a začnu žít vlastní život a mít vlastní děti.

Tímto mě začíná tížit dalí věc. Ona bude tetou mých dětí. Teoreticky bych mohla otěhotnět již nyní, ale ta představa mě trochu děsí. Mít o pouhé 4 roky starší tetu? Vždyť by si spolu hráli, chodily nakupovat a to oni by měli vztah sourozenců. Sice uznávám, že to neplánuju, ale možnost, že jejich věkový rozdíl bude menší než s mojí ségrou, je obrovská. Nevím, jak to budu brát pak, ale pokud si budou spolu velice dobře rozumnět, asi nebudu mít v skrytu duše dobrý pocit. Já sama se se svojí tetou vidím velice zřídka a to je starší než moje mamka a náš vztah není zrovna tak skvělý, jako častokrát bývá. Ona by byla ve výhodě.

Když se nad tím zamýšlím, nevím proč to píšu. Zřejmě abych mohla někomu řci - "Mami, proč sis vzpoměla tak pozdě?" Proč? Proč musí být mezi námi takový věkový rozdíl? Má to sice určitá poitivita - mám již průkazu k vlastním dětem, vím co mám dělat a co mě bude v budoucnu čekat. Ani nemůžu říct, že bych nyní byla zanedbávaná. To ne. Spíše se mi zdá, že ji upředňostňují. ožná se ke mně také tak chovali, ale to nemůžu říct s jistotou. Vím, že rodiče si svojí lásku rozdělí spravedlivě, přesto tohle někdy cítí každý, kdo není jedináček. řeba mamka ani nechtěla další dítě... nebo chtěli, ale prostě se objevili jisté komplikce.

Kvůli tomuhle všemu jsem se již rozhodla - 2 děti a věkový rozdál maximálně 10 let. Pokud to tedy půjde. Ráda bych, aby alespoň mé děti nezažili to, co já. ovšem na druhou stranu každému vyhovuje něco jiného a to, co já proklínám může někomu připadat jako krásné řešení.

Stále závidím všem, co mají bráchu nebo ségru jen o pár let mladšího. Vždy po tom budu toužit. Někdo si sice může najít tak dobrého kamaráda, s kterým mají podobný vztah, ale pochybuji, že já to najdu. A tím chci říc jen jedno: "Važte si svých sourozenců, ať jsou takový, jací jsou. Myslete na ty dobré časy, kdy jste s nimi byly proti rodičům. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste je potřebovali a oni tu byly pro vás. Jsou totiž lidé, kteří to nezažijí."

Fanta Light
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 xxkiqaxx xxkiqaxx | Web | 5. září 2011 v 13:28 | Reagovat

Krásny článok a ty sa dá povedať že už nebude tak dlho trvať do kým budeš mať deti a práveže ak dáš svoju sestru za tetu to si budú jak pripadať :-( fakt je to veľký vekový rozdiel :-)

2 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 5. září 2011 v 13:52 | Reagovat

Panečku. Nádherný článek. Souhlasím s tebou, že být jedináček je hrůza. jediný můj mladší pokrevní příbuzný je Kubíček, kterému byl loni v únoru rok a je to můj bratranec. Žiju však u strejdy a u kubíčka v těsné blízkosti tak jsem šťastná. Ale není to tak úplně ono... Tvůj článek mne pohnul k slzám, fakt...

3 Caroline Pizamo Caroline Pizamo | E-mail | Web | 5. září 2011 v 13:57 | Reagovat

Je to opravdu poutavý článek, zatím nevím co k tomuto tématu napíšu. Já mám mladšího bratra a stále mě zlobí, ovšem musím přiznat, že tu aspoň není nuda :-D Jsem ráda že máš sourozence. I když o moc let mladšího ;-)

4 martula44 martula44 | Web | 5. září 2011 v 14:05 | Reagovat

Chudino :-)

5 hogreta hogreta | Web | 5. září 2011 v 19:40 | Reagovat

ahoj:)
moc se mi tvůj článek líbí:). Sama mám o dost starší i o dost mladší sourozence. Moje nejstarší sestra má 28let, moje nejmladší má 8. Takže se povedla právě ta věc, o které si mluvila: moje sestra se stala tetou ve svých čtyřech letech. Hold "tatínek" si plodí děti jako na běžícím pásu.
Ale myslím si, že můžeš být ráda i za tu malou sestřičku:). Máš pravdu, že s ní už nezažiješ to, co si s ní mohla zažít, z druhé strany ale nevíš, jestli by vaše vztahy byly takové, jako si to teď představuješ. Jsou rodiny, kde to mezi sourozenci prostě nefunguje. Teď jsi sice o dost starší, z druhé strany ale můžeš své sestře jít příkladem a nemyslím si, že by tě měla mít méně ráda, než kdybyste měli mezi sebou menší rozdíl. Někdy lepší později, než vůbec:). Hlavu vzhůru:)

6 Dana Svobodová Dana Svobodová | Web | 7. září 2011 v 9:23 | Reagovat
7 Sikar Sikar | Web | 8. září 2011 v 19:59 | Reagovat

Mno co, můj strýc je o šest let starší než já a možná díky tomu jsme si vždycky rozuměli

8 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 13. září 2011 v 18:44 | Reagovat

Znám i případy, kdy je někdo starší než jeho teta :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Staré referáty procházejí rekonstrukcí, proto bych u nich prosila (leden - únor) zvýšenou opatrnost. Mohou se tam vyskytovat jisté chyby.

Komentáře nevztaující se k žádnému článku pište do reklam. V opačném případě mažu!
I zde platí AUTORSKÁ PRÁVA!

Na tomto blogu se právě nachází 88 referátů.
Blog založen: 18. 1. 2011
Majitelka: Fanta Light
Kontakt: Fantalight@seznam.cz.