Zaujal vás nějaký referát? ...... Máte k nějakému připomínku či poznámku?
Či snad vám nějaký referát pomohl do školy?

Napište to do komentářů!
Čím více dáte najevo svoji spokojenost či nespokojenost, tím více nám pomůžete
při úpravách tohoto blogu.

Když knihomol roste z knížek

31. ledna 2012 v 18:44 | Fanta Light |  "Zpovědnice" ze života
Knížky, bichle, saláty, sešitky, hnus, "Cotoje?"… To vše jsou jména pro jednu z mých nejoblíbenějších věcí - pro knihy. Jsou něco jako mým přítelem na odreagování, pomáhají mi přijít na jiné myšlenky, zabaví mě a ukazují život jiných lidí. Lidí, kteří možná ani nikdy nežili a tento život vlastně ani nikdo neprožil. Přesto věřím každému slovu, které tam stojí a pomalu proplouvám jejich světem. Důvěřuji jim, tak jako svým přátelům. Někdy až příliš a zbytečně, protože i oni se můžou zachovat úplně stejně jako oni a vrazit mi kudlu do zad. Naštěstí u nich o tolik nebolí a až na pár mozkových nejasností jsem v pořádku. A o čem to tady celou dobu mluvím? Přeci o dílech, která, přes moji lásku ke knihám a písmenům, nenávidím a odmítám opět číst.

Opět číst. Je to zvláštní, ale když se nad tím nyní zamýšlím, byla bych schopná, stejně jako příteli, se kterým jsem zažila mnoho dobrého, i knížce, kterou jsem zapřísáhla nikdy neotevřít, odpustit a opět ji vzít do ruky, přestože vím, že se nic nezmění… Nebo přeci ano? Nevím…


Bohužel spousta lidí nečte a nemá takovou "lásku" ke knihám jako já, takže to ani nemůže pochopit. Je to asi stejné, jako když kamarádka miluje koně nebo spolužák fotbal. Je to koníček, který si hýčkáme, opatrujeme ho, a přestože se objeví dny, kdy na něj přestaneme myslet a rok se mu nevěnujeme, vždy se k němu vrátíme, neboť to on nás podrží, rozesměje i rozpláče. A někdy i dožene k šílenství.

"Knihomola, že by právě kniha dokázala dohnat k šílenství? Nesmysl." Ale je to tak. Jsou i taková díla, která zkušený čtenář musí vzdát a já jich bohužel měla několik a práv jedna z nich, kterou jsem musela číst do konce, mě doháněla k šílenství.

Jistě, nabízejí se otázky tohoto tipu: "Proč jsem jí jednoduše neodložila?" "Měla jsem na ní referát a tyhle věci se snažím poctivě dodržovat." "Proč jsem si tedy neopsala referát z internetu?" "Na tuto knihu bylo bohužel nešťastně málo referátů. Našla jsem asi jen tři čtyři. Vesměs s chybami a téměř stejné, okopírované z jedné knížky plné referátů. A za další jsem si to netroufla. Učitelka ji totiž četla (sama říkala, jak se mi bude líbit) a referátům nikdy nedůvěřuji a abych je dobře pochopila, je pro mě nejsnazší přečíst si danou knihu." O jaé to mluvím? Promiňte, že jsme se stále nezmínila…. Představuji vám

Buddenbrookovi od Thomase Manna
(obsah tohoto díla nejdete ZDE, porovnání s filmem ZDE)

Buddenbrookovi - něco, na co v životě nezapomenu. Román popisuje vzrůst, vrchol, postupný pád a nakonec zánik obchodnické rodiny v Lübecku. Úvahové pasáže, jednotná dějová linie, "nicnedění"… To vše zapříčinilo, že jsem danou knihu nedokázala přelousknout. Vadilo mi to, příčilo se mi ji jen vzít do ruky. Stále vidím v hlavě těch 570 stránek, plně popsané písmem. Zvláštní, jak se kniha může člověku znechutit, jen tím, že ji MUSÍ přečíst.

Nebyla špatná, to ne. Nebo alespoň prvních několik stránek. Docela mě překvapilo, jak během sta listů, dokáže autor "povraždit" jedny z hlavních postav a stále má o čem vyprávět. Odpověď mě nepotěšila. Ano, kniha měla velmi rychlý vzlet, ale stejně jako letadlo brzy dosáhne nejvyššího vrcholu a narovná se, stejně to bylo i s Buddenbrookovými. Klid, jednota a myšlenkové pochody… uspávalo mě to. Zoufalá, že to nepřelouskám, zoufalá, že si to pak budu muset projít ještě jednou, abych si mohla z ní udělat výpisky a zoufalá, že je ta tlustá. Abych řekla pravdu, musela jsem jí začíst číst celkem třikrát, neboť jsem přestala a delší dobu nečetla a tím jsem ztratila dějovou nit. Tento fakt mě nikterak nepovzbudil a hledala jsem další způsoby, jak jí konečně přelouskat. Autobus byl zatím nejspolehlivější, ale dlouho jsem nezvládla trvale v kuse číst. Doma jsem na ní skoro nesáhla a ve škole při nudných hodinách (což dělám docela často…) jsem raději dávala pozor.

Čas plynul a já věděla, že budu muset zabrat, abych to do daného termínu stihla. Jedna z posledních možností na čtení se jevila vana. Vana plná horké vody a klidu, kde mě nic neruší a můžu se do příběhu obout. Ideální, že? Ne tak docela… 20 minut ležení a čtení mi umožnilo, že mě čekalo o 10 stránek méně. Nechápu, jak to ta kniha dokázala, ale stačilo mi doopravdy denně tento počet stránek, aby mě vyřídil. Ze zoufalství jsem již přes kalkulačku počítala, kolik mi zbývá stránek, kolik jich denně budu muset přečíst, abych to do daného termínu stihla a přemýšlela, kolikrát budu moci vynechat a prostě nečíst.

Ne. Nešlo to. A abych se přiznala, nedočetla jsem to. Objevila se obrovská záchrana ve formě filmu. Po měsících trápení se s knihou, jsem našla německý film Buddenbrooks natočený podle stejnojmenné knihy na uloz.to. Stáhla jsem si oba díly a pak se postupně dívala na čtyřhodinový film z roku 2008. Překvapilo mě to. Sice to nebylo to pravé ořechové, bylo to o tolik lepší než kniha!

A jak to dopadlo? Referát mám napsaný, film je shlédnutý (bohužel se mi smazal) a kniha leží skoro rok v naší knihovně. Ano, můžu zapomenout na knihy ze svého dětství, ano můžu zapomenout na své nejoblíbenější knihy, neboť ty se stále mění, i na ty, které jsem ztratila, ale nikdy, nikdy nezapomenu na knihu s 570 stránkami, která mě ohnala do vany a k počítání na kalkulačce. Nikdy nezapomenu na zoufalství, když jsem se přemlouvala, abych pokračovala ve čtení a přelouskala alespoň jednu další stránku.

A co je nejkrásnější na tomhle? Sice jsem nedokončila tento příběh do konce, ale nevzdala jsem se. Vytrvat, i když to bolí a pokoušet se to dokončit, i když jste zoufalí.


Fanta Light
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Werča Werča | Web | 31. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

Moc dobrý článek! :)
Jsem taky knihomol, když už začnu číst nějakou knihu a zaujme mě, jsem schopná jí do druhého dne přečíst.
Ale moc dobře znám tu situaci, kdy se člověk ne a ne danou knihou prokousat. Ještě jsem teda nikdy nedospěla do stadia, kdy bych si na kalkulačce počítala, kolik stránek mi chybí :D, ale rozumím ti :)

2 Weri Weri | Web | 5. února 2012 v 18:14 | Reagovat

tu situaci znám taky... a nepočítám nic, prostě to zavřu :D

3 subletter subletter | Web | 7. září 2016 v 20:24 | Reagovat

konsolidace pujcky :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Staré referáty procházejí rekonstrukcí, proto bych u nich prosila (leden - únor) zvýšenou opatrnost. Mohou se tam vyskytovat jisté chyby.

Komentáře nevztaující se k žádnému článku pište do reklam. V opačném případě mažu!
I zde platí AUTORSKÁ PRÁVA!

Na tomto blogu se právě nachází 88 referátů.
Blog založen: 18. 1. 2011
Majitelka: Fanta Light
Kontakt: Fantalight@seznam.cz.