Zaujal vás nějaký referát? ...... Máte k nějakému připomínku či poznámku?
Či snad vám nějaký referát pomohl do školy?

Napište to do komentářů!
Čím více dáte najevo svoji spokojenost či nespokojenost, tím více nám pomůžete
při úpravách tohoto blogu.

K

Komu zvoní hrana - E. Hemingway

28. dubna 2013 v 14:51 | Fanta Light
Nemám co říct... Hemingway se po kouskách krásně čte, ale špatně popisuje. Alespoň pro mě.

Karla - Božena Němcová

22. července 2011 v 14:40 | Fanta Light
Další povídka od Božky... Abych řekla pravdu, než jsem ji začala číst, již jsem věděla jak to dopadne. Naše češtinářka nám totiž často vypráví děj i s koncem, ale přesto mě to lákalo. Navíc z mé vlastní zkušenosti ne vždy nám obsah řekne zprávně a většinou se jí tam vloudí někají chyba, někdy i velice zásadní. No nechám toho povídání a jdem na obsah.
_______________________________________________________________________________________________________
Rok vydání: 1855
Původní název: Karla
Žánr: Povídka
Místo dění: Chodsko
Jazyk: Česky

Kdo chytá v žitě - Jerome David Salinger

18. července 2011 v 19:43 | Angel Darkwood

Tak tohle je příspěvek od Angel Darkwood a tímto jí chci i poděkovat :). Já sama jsem tuhle knihu nečetla, ale plánuji, takže sem později svoje dojmy. Pokud jde o Angel, tak jí se ta kniha nikterak nelíbila a vlastně ji ani nedoporučuje číst.. No, každý na to může mít jiný názor. Pokud si dobře pamatuji, tak na tohle dílo měla spolužačka referát a líbila se jí.

__________________________________________________________________________________________
Rok:
1951
Originální název: The Catcher In The Rye
Žánr: Román
Země: USA
Jazyk: angličtina

Král Oidipús - Sofoklés

24. června 2011 v 11:41 | Fanta Light
třetí drama od tohoto autora které jsem si přečetla. Udělalo na mě stejný dojem jako ty předchozí a proto jsem se již nebála se do toho "zakousnout" :). Jinak chci upozornit (aby v tom byl přehled), že toto drama by bylo dobré číst před Antigoné. Ta totiž následuje dějově až potom. Pokud by se našla další taková díla, samozdřejmě na to upozorním ;)
Jinak celou pověst naleznete buď na tetičce Wiki nebo ve Starých řeckých bájích a pověstí pod názvem Oidipús a Antogona.
Fanta Light
___________________________________________________________________________________________________________
Rok vydání: 429 BC
Původní název: Οἰδίπους Τύραννος
Žánr: Tragédie
Místo dění: Řecko, Théby
Jazyk: Řecky

Krysař - Viktor Dyk

7. března 2011 v 20:04 | Fanta Light
Tak zde mám další hezkou knížku. Je velmi krátká, takže nic náročného pro ty co nesnesou více jak 100 stránek ;). Měla jsem truchu problémy s pochopení. Je tam hodně částí, kde se přesně autor nevyjadřuje, kdo co dělá, proč nebo jak k této části přišel. Ale až na tuto drobnost je to dobrý :).
Fanta
__________________________________________________________________________
Rok vydání: 1915
Původní název: Krysař
Žánr: Novela
Země: České země
Jazyk: Česky

Kvůli přemnožení krys v Hamelnu povolali do města krysaře, aby jim pomohl se jich zbavit. Za odměnu mu slíbili od konšelů - truhlář Gottliebe Frosch a krejčí Bonifác Strumm - 100 rýnských. Zde potkává krysař i Agnes, do které se zamiluje.i ona jeho lásku opětuje, přestože je milenkou dlouhého Kryštofa. Díky své píšťale, která hraje tak, že ho krysy sami následují, nažene krysy do řeky, kde se utopí. Právě kvůli tomuto "kouzlu" a jeho neznámé minulosti se ho lidé straní a raději ho vidí opět odcházet. Jen kvůli Agnes zůstává krysař déle, než by měl.
Po několika dnech se vydá do hospody U žíznivého člověka a žádá od konšelů svou odměnu. Ti se mu vysmějí a opovrhovatě odmítnou dát tolik peněz, za tak málo námahy. Rozzlobený krysař nalézá klid až v náručí své Agnes. Slíbí jí, že Hameln ušetří jen kvůli ní.
Když se opět vydává do hospody, cestu mu zkříší Magister Faustus z Wittenberga. Svěří mu, že ďáblu neprodal duši, nýbrž srdce. Snaží se krysaře přesvědčit, že i on ho potřebuje, aby dokázal víc. Předvádí mu všemožná kouzla. Ty ale vidí jen sám Magister. Po návratu k Agnes, ji nalézá krysař bez jakékoliv vášně. Svěří se mu, že čeká Kryštofovo dítě, přestože ho nechce. Chce aby ji krysař zabil. Ten si uvědomuje, že zde již nedokáže žít a odchází z města. Slibí jí však, že se vrátí. Její matka se o ni mezitím stará. Vypráví Agnes starý příběh o zemi sedmihradské, kam lze dojít přes propast na hoře Kopel. Má tam být prý ráj. Agnes se po příběhu s matkou rozloučí a řekne jí, že jde na Kopel. Když se nevrátí, matka ji začne všude hledat. Nikdo neví, kde je. Zblázní se z toho. Až doma ji nalézá krysař. Se smíchem mu oznámí, že odešla do země sedmihradské. Zničený krysař vezme svou píšťalu a poprvé na ni zahraje silněji, než obvykle. Vyšel z domu a šel vben z města na horu. Ostatní obyvaté Hamelnu ho následovali a nikdo se před branou do země sedmihradské nezastavil. Nakonec vhodil do propasti krysař svou píšťalu sám následoval její poslední tóny a svou milovanou Agnes.
Do příběhu nepřímo zasahuje i rybář Sepp Jörgen. Byl to hezký, silný a šikovný muž. Vše si naneštěstí uvědomoval až druhý den. Zažívá lásku ke Kätchen a Loře. Zaslechl totiž jejich smích, když pozorovaly, jak spí. Tenkráte uškrtil svého slavíka, jediného přítele, kterého měl. Sepp jako jediný nešel za krysařem. Nevnímal ho. Až druhý den si na vša vzpomněl a chtěl jít také na horu Kopel. V opuštěném městě našel nemluvně. Vzal ho do náruče, a když zašalo plakat, Sepp se rozloučil a šel hledat ženu, která by mu dala napít.
__________________________________________________________________________
Poznámka: Matka Agnes sice řekla, že odešla do země sedmihradské, ale popravdě skočila do řeky ;).

Kuře melancholik - Josef Karel Šlejhar

4. března 2011 v 18:12 | Fanta Light
Tragický padesátistránkový příběh popisující život dvou zpřízněných týraných duší - kuřete a malého dítěte. Oba osudy končí tragicky na slámě v kůlně.
Tuto knížku jsem brala do rukou s obavou. Ve škole říkaly, že je hodně drastická a detailné. Naštěstí to tak nebylo. Ne že by tam určité scény nebyly vystiženy krutě, ale čekala jsem to horší. Mnohem horší... Navíc je krátká nanejvýš tři hoďky ji můžete mít přečtenou :).
_____________________________________________________________________________________________________
Rok vydání: 1889
Původní název: Kuře melancholik
Žánr: Povídka
Země: České země
Jazyk: Česky

Malému dítěti (podle jeho chování a řeči odhaduji jeho věk mezi třemi a čtyřmi roky) umře maminka. Nijak to však nechápe a všechny příznaky blížícího se pohřbu - rakev nebo umíráček na věži - přijímá s radostí. Nerozumí, proč ostatní pláčou nad nebožkou a litují jeho budoucí osud. Ve stejný den smrti se kvočně narodí několik kuřátek. Dítě je pozoruje a postupně se spřátelí s jedním, které je na rozdíl od ostatních slabé a příliš pomalé. Dítě mu shání potravu a odnáší ho za ostatníma, tím se mezi nimi udělá trvalé pouto.
Několik dní po pohřbu si tatínek přivede novou paní a brzo se i nastěhuje. Teprve nyní pochopí dítě, co znamenalo, že maminka umřela. Že je již nikdo nebude ukládat k spánku a hezky s ním mluvit. Nerozumné malé dítě si všímá, jak se tatínek k té nové paní chová hezky, zatímco jeho maminku bil a ubližoval jí. Nová paní již přejímá celou domácnost. Propustí služky a místo nich najme své v čele s rezavou Pepkou. Pro dítě přichází kruté období. Bijí je nejen za malichernosti, ale i za věci, co neudělal. Jeho vlastní otec tomu nijak nebrání a sám souhlasí s návrhy své paní. Postupně je dítěti nejdřív přendáno jídlo mezi služebné, později až do síně, aby ho nemuseli vidět, jak jí nezpůsobně, je mu vyměněno oblečení a nakonec musí spát s Pepkou, aby nerušil paní domu. Marně volá svou maminku a chce, aby si ho vzala s sebou.
Jediným společníkem mu zůstává neduživé kuře, které zůstává stále stejné, zatímco ostatní rostou a mají i brka. Toto kuře stále od sebe odhání, nedopřávají mu jídlo ani spánek u slepice. Přežívá jen díky dítěti, které se o něho stará. Oba týraní se však se svým osudem nedokáže duševně smířit a srovnat, a tak oba spějí pomalu k smrti.
Když dítě vážně onemocní, že nedokáže ani vstát z postele, nechají ho tak. Nestarají se o něho a celé dny zůstává ležet v posteli bez jakékoliv pomoci. Nakonec přece paní domu zavolá doktora. Teprve nyní dítě převléknou a umyjí. Doktor však vidí, že má své dny spočítané. Po předstírané lítosti služebnictvo opět dítě převleče a nechá jej na posteli svému osudu. Nakonec dítě kvůli zápachu odnesou do kůlny na slámu. Ten samý večer pak se do domu vetře choré kuře. Paní domu přikáže je zabít, ale ono se naštěstí schová do té kůlny. Sem se služebnictvo neopováží vejít. Kuře se přitulí k umírajícímu dítěti, které si za několik okamžiků odnese jeho matka s sebou…
Poznámka:
Proč "Kuře melancholik"? To přirovnání řekla stará služebná Katla dítěti, když se ptalo, proč ho ostatní kuřátka nemají rádi a odstrkují ho: "Víš je to nějaký melancholik, a proto je nemohou druzí vystáti."

Kytice - Karel Jaromír Erben

23. ledna 2011 v 12:29 | Fanta Light
Tak tady máme všech 13 balad. Co ještě říct? Zfilmované byly tyto: Kytice, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník, Dceřina kletba... Ještě něco? Když tak mi to pls připomeňte, viděla jsem to před hodně dlouhou dobou...
__________________________________________________________________________
Rok vydání: 1853, 1861 (rozšířeno o baladu - Lilie)
Původní název: Kytice z pověstí národních
Žánr: Balady
Země: České země
Jazyk: Česky


Kytice:
Mladým dětem zemřela matka. Sirotci ji dlouho oplakávali, až se jejich matce zželelo a proměnila se v kvítek mateřídoušky.

Poklad:
Matka spěchala se svým dítětem k mši na Velký pátek. Náhle spatří v lese u kamene vstup do jeskyně, jenž zde nikdy nebyl. Vstoupí dovnitř a patří samé zlato a stříbro. Nadšená si poklad bere do zástěry a šátku. Dítě nechává v jeskyni a poklad si odnáší domů. Takto jde do jeskyně ještě jednou. Když však chce jít pro dítě, vchod zmiz. Zlato a stříbro jí se promění v hlínu a kamení. Celý rok lituje svého činu a naříká nad ztraceným dítětem. Po roce se vydává opět kolem toho místa. Jeskyně je opět otevřená. Nyní již žena nehledí na zlato a bere si pouze své dítě. Doma pak nalézá v jeho klíně zlaté mince, které mu dala před rokem, aby si hrálo.

Svatební košile:
Mladá dívka se modlí k Panně Marii, aby jí vrátila jejího vyvoleného. Před třemi lety odešel do světa, ale zatím se ještě nevrátil. V tom slyší ťukání na okno. Je to její milý a hned po dívce žádá, aby s ním odešla a než vyjde slunce, si ho vzala. Dívka, netuše nebezpečí, souhlasí a bere s sebou svatební košile, jenž na jeho žádost ušila. Cestou ji milý zbaví modlitebník knížek, růžence i křížku. Když se dostanou na hřbitov, dívka poznává, že tento muž je již dávno mrtvý a ukrývá se před ním do márnice. Zde se naneštěstí nachází umrlec. Její vyvolený ho třikrát vzbudí, aby se dostal k dívce. Ta umrlce dvakrát utiší, po třetí ji zachrání kohout ze vsi. Ráno před mší naleznou vesničané polomrtvou dívku v márnici a na každém hrobě kousek z jejích svatebních košil.

Polednice:
Matka připravuje oběd, ale neustále ji vyrušuje neposlušné dítě. Když odhodí i své hračky, matka se rozzlobí a volá pro Polednici, aby si ho vzala. Ta opravdu přijde. Matka však začne své dítě chránit vlastním tělem a dusí ho. Nakonec omdlí. Když přijde v poledne otec, matku se podaří vzkřísit, dítě je však mrtvé.

Zlatý kolovrat:
Mladý král zabloudil v lese. Když přišel k malé chaloupce, požádal mladou krásnou dívku o vodu a zároveň se do ní zamiloval. Další den přijíždí opět a žádá její nevlastní matku, aby mu jí dala za ženu. Ta by sice chtěla po jeho boku vidět svou vlastní dceru, ale nakonec souhlasí. Druhý den ráno jdou mladou Dorničku doprovodit na hrad. V lese jí však vypíchnou oči a useknou ruce a nohy. Ty vezmou s sebou a zbylé tělo nechají v lese. Král, jenž netuší zradu, si poté bere její sestru. O pár dní později musí mladý král do války. Mezitím nalézá Dorničku stařec. Ten pošle svého pacholka postupně se zlatým kolovratem, zlatou přeslicí a zlatým kuželem na hrad. Vše nabízí nepravé královně, která to vše chce mít, za lidské nohy, ruce a oči. Ta posílá svou matku pro příslušné části těla jejich Dorničky. V lese pak stařec přiloží oči, ruce a nohy na příslušná místa a pomocí živé vody dívku obživí. Když se král vrátí na hrad, jeho žena mu ukazuje nový kolovrátek a začíná i příst. V tom kolovrátek promluví. Řekne králi vše o její zradě, vraždě a podvodu. Král odjede do lesa pro svou Dorničku, s kterou se ožení. Nevlastní matce s dcerou je poté udělen stejný osud jaký udělili Dorničce. Kolovrátek poté zmizel.

Štědrý den:
Dvě dívky Hana a Marie se jdou na Štědrý večer podívat do jezera, aby zjistili, co je v dalším roce čeká. Hana uviděla svého milého Václava, jak stojí před chalupou. Na rozdíl od ní uviděla Marie družičky, rakev a černý kříž. Obě věštby se splnily. V létě si Hana vzala svého Václava a Marie na podzim zemřela. Na Štědrý večer sedí dívky se starou babičkou a předou. Vzpomínají na ty dvě, které již mezi nimi nejsou.

Holoubek:
Když mladá vdova otráví svého muže, zpočátku ho oplakává, ale již brzo se provdá za jiného. Ten ji uklidňuje, aby neměla strach, že mrtví ji neublíží. Na jeho hrobě však vyroste dub a na něm sedává holoubek. Ten připomíná ženě její strašný čin a ona toho začíná litovat. Nakonec se vrhne do řeky a utopí se. Její mrtvolu pak jako sebevražedkyni zahrabají a na její tělo dají kámen.

Záhořovo lože:
Mladý poutník přichází na rozcestí. Odchází na východ, kudy se jde do pekla. Cestou ho zastaví strašlivý loupežník, jenž zde již 40 let žije a zabíjí kolemjdoucí. Poutníka nechává projít, pokud mu, až se z pekla vrátí, řekne, jak to tam vypadá. Po roce konečně poutník přichází. Vypráví loupežníkovi, že tam mají tři stupně mučení - pekelnou koupel, pekelnou pannu a Záhořovo lože. Toho se bojí i sám ďábel. Loupežník prosí o pomoc, neboť on sám se jmenuje Záhoř a zabil již tolik lidí. Poutník vrazí do země jeho kyj. Loupežník má u něho neustále klečet a modlit se k bohu dokud se nevrátí. Po dlouhých 90 letech se poutník konečně vrací jako stařec doprovázený chlapcem. Z kyje mezitím vyrostla jabloň a Záhoř byl úplně porostlý mechem jako pařez. Poutník Záhořovi odpouští a oba muži umírají. Z jejich těl poté vylétnou k nebi dvě holubice.

Vodník:
Vodník se připravuje na svou nadcházející svatbu. Nadcházející den se mladá dívka vydá k jezeru vyprat prádlo, přestože ji matka varuje před zlým snem, který se jí zdál. Když smočí první šátek, dívka se pod ní prolomí a dívka spadne do jezera. Zde se stane proti své vůli vodníkovou ženou a porodí mu syna. Jemu si stěžuje na svůj osud, až se vodník rozzuří. Opět ho žádá, aby jí dovolil podávat se za matkou. Vodník tentokráte povoluje, ale nesmí na povrchu nikoho obejmout, a musí se vrátit před klekání. Dívka však svou matku přece obejme. Když se chce vrátit do jezera, její matka ji zdržuje, ať zde zůstane. Nakonec si pro ni vodník přijde. Dvakrát ho matka odežene. Když se ale potřetí vodník odvolává na ženino dítě, chce odejít ke svému muži. Její matka ale vodníka stejně odhání a žádá, aby dítě přinesl k jejich domu. Vodník tedy dítěti usekne hlavu a obě části tělíčka hodí před dveře.

Vrba:
Mladý manželský pár žil šťastně. Jen žena byla každou noc jako mrtvá a nevstala, ani když plakal její malý syn. Muže to trápilo a ptal se jí, proč to tak je. Ona mu však nic neřekla. Šel proto za čarodějnicí. Ta mu prozradí, že jeho žena žije dvojí život. V noci její duše přechází ve starou vrbu a ve dne je v jejím těle. Muž se nechce o svou manželku dělit se stromem a vrbu porazí. V tom okamžení zemře i jeho žena. Muž lituje svého činu. Z padlé vrby udělá kolíbku, aby syna kolíbala jeho matka. Proutí pak nasází kolem stromu, aby se synem jeho matka mluvila, až z nich udělá píšťaličky.

Lilie:
Když zemřela mladá dívka, pochovali ji na její žádost u lesa. Za tři roky na tom místě vyrostla bílá lilie. Tu uviděl mladý pán a byl její krásou tak okouzlen, že si ji nechal zasadit do své vlastní zahrady. Večer se však z lilie stala krásná dívka. Byla smutná, neboť nesměla zahlédnout sluneční světlo. Zemřela by totiž. Mladý pán se s dívkou oženil a brzy se jim narodil syn. Musel však odjet do bitvy, a tak pověřil svou matku, aby na dívku dávala pozor. Ale dívce zničila síň, kde bydlela. Když se mladý pán vrátil, zjistil, že jeho dítě nežije a z ženy se stala uschlá lilie. Obviňuje svou matku a proklíná ji.

Dceřina kletba:
Mladá dívka zabije své novorozené dítě. Svěřuje se s tím své matce. Má výčitky svědomí a rozhodne se oběsit. Svého milého proklíná, že ji zradil. Svou matku za to, že ji špatně vychovala.

Věštkyně:
Libušina proroctví:
Přemyslův pluh se jednoho dne objeví. Přemysl dokončí nedooranou brázdu a země bude opět šťastná a slavná.
Libuše potopila pod Vyšehradem do Vltavy zlatou kolébku svého syna. Kolébka se opět vynoří, až se narodí panovník, který učiní českou zem spokojenou a šťastnou.
Nad řekou Orlicí byl kostel, jenž se propadl do země. Nad tímto místem vyrostla borovice. Až tento strom uschne, jeho kmen zetlí a poté spadne do řeky, kořen vyhnije a její zbytky rozryje divoká svině, pak se objeví zlatý kostelní zvon a v zemi nastanou zlaté časy.
Na vysoké hoře stojí chrám se třemi branami. Dokud nebude český národ svorný a chodit jen jednou branou bude v zemi zle a bída. To samé již říkal Svatopluk svým synům, kteří ho však neuposlechli.

Král Lávra - Karel Havlíček Borovský

19. ledna 2011 v 5:15 | Fanta Light
Poezie. Poviná. Dle mého názoru nic moc...
_____________________________________________________________________________
Rok vydání: 1854
Původní název: Král Lávra
Žánr: Alegorická satirická skladba
Země: České země
Jazyk: Česky

V dávných dobách vládl v Irsku král Lávra. Byl to dobrý panovník. Měl však jeden špatný zvyk. Vždy když se nechal jednou za rok oholit, dotyčného holiče oběsil. Když padl los na Kukulína, šla za králem Kukulínova matka. Prosila za něj, aby ho ušetřil, že on živí rodinu. Král se nad chudou ženou ustrnul a nechal Kukulína ve svých službách. Stal se jeho dvorním holičem, nesměl však vyzradit jeho tajemství. Nyní se již holiči nemuseli bát, že budou popraveni. Kukulína však stále trápilo to hrozné tajemství. Až starý poustevník mu poradil, aby to zašeptal do staré vrby. Kukulín ho poslechl a ulevilo se mu.
Jednou pořádal král Lávra na hradě ples. Na něj pozval i hudebníky z Čech. Basista Červíček však cestou ztratil ze své basy kolíček. Naneštěstí si udělal nový právě z té vrby, do které všeptal Kukulín své tajemství. Když pak na hradě začal hrát, hrála basa to, co jí všeptal Kukulín: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!"
Všichni z toho byli zděšeni. Král dal hudebníky vyhodit, ale bylo příliš pozdě. Tajemství, které střežil bylo vyzrazeno. Lid si ale brzy na královy oslí uši zvykl, a stále ho miloval pro jeho laskavost. Kukulín zůstal stále jeho holičem.
 
 

Reklama
Staré referáty procházejí rekonstrukcí, proto bych u nich prosila (leden - únor) zvýšenou opatrnost. Mohou se tam vyskytovat jisté chyby.

Komentáře nevztaující se k žádnému článku pište do reklam. V opačném případě mažu!
I zde platí AUTORSKÁ PRÁVA!

Na tomto blogu se právě nachází 88 referátů.
Blog založen: 18. 1. 2011
Majitelka: Fanta Light
Kontakt: Fantalight@seznam.cz.