Zaujal vás nějaký referát? ...... Máte k nějakému připomínku či poznámku?
Či snad vám nějaký referát pomohl do školy?

Napište to do komentářů!
Čím více dáte najevo svoji spokojenost či nespokojenost, tím více nám pomůžete
při úpravách tohoto blogu.

"Zpovědnice" ze života

Matura aneb Proč s neučím

15. května 2013 v 21:07 | Fanta Light
Maturita přede mnou a to doslova. Čeká mě to již v úterý. V úterý 21. 5. 2013. Neodám to. Vím to. Nejse ta,která by byla zoufalá nad horou knížek, jak jí to neleze do hlavy jen... Mám protě jiný věci než je učení. Třeba starání o psa, uklízení, vysávání a zítra žehlení. Maminka prostě nemá čas, tak to dělám já. Bohužel. Takže vždy když dělám něco jinýho si říkám - neodmaturuji. Protože je to fakt. Češtinu dám v pohodě. Horší bude angličtina a těch tisíc slovíček. A pak ZSV, se který jsem lehce za polovinou.

No nic, holt si to zopáknu v září :)

Fanta Light

Když knihomol roste z knížek

31. ledna 2012 v 18:44 | Fanta Light
Knížky, bichle, saláty, sešitky, hnus, "Cotoje?"… To vše jsou jména pro jednu z mých nejoblíbenějších věcí - pro knihy. Jsou něco jako mým přítelem na odreagování, pomáhají mi přijít na jiné myšlenky, zabaví mě a ukazují život jiných lidí. Lidí, kteří možná ani nikdy nežili a tento život vlastně ani nikdo neprožil. Přesto věřím každému slovu, které tam stojí a pomalu proplouvám jejich světem. Důvěřuji jim, tak jako svým přátelům. Někdy až příliš a zbytečně, protože i oni se můžou zachovat úplně stejně jako oni a vrazit mi kudlu do zad. Naštěstí u nich o tolik nebolí a až na pár mozkových nejasností jsem v pořádku. A o čem to tady celou dobu mluvím? Přeci o dílech, která, přes moji lásku ke knihám a písmenům, nenávidím a odmítám opět číst.

Opět číst. Je to zvláštní, ale když se nad tím nyní zamýšlím, byla bych schopná, stejně jako příteli, se kterým jsem zažila mnoho dobrého, i knížce, kterou jsem zapřísáhla nikdy neotevřít, odpustit a opět ji vzít do ruky, přestože vím, že se nic nezmění… Nebo přeci ano? Nevím…

Miluji tě, ale nemusí to vědět všichni, ne?..

23. ledna 2012 v 16:44 | Fanta Light
ANO, mám Facebook, ANO, dám si tě do přátel, NE nechodím tam často, ANO, mám lide.cz, NE, v žádném případě o sobě nic dalšího nenapíšu, ANO, nenávidím tě, že jsi tam dal fotku, na které jsem já….

Atd., atd., atd. Asi tato by mohly vypadat mé odpovědi na některé otázky ohledně Facebooku a jelikož je momentálně nejznámější, možná bych se s vámi mohla podělit o svůj názor. Abyste ho však pochopily, budete muset projít se mnou tu cestu, od založení.

Zákon schválnosti...

10. října 2011 v 18:07 | Fanta Light
Tak minulý týden bylo téma týdne "Svět bez elektřiny" a já se na něj vysloveně těšila jako dítě na Jéžíška. Tolik zajímavých článků (80% sice bylo o tom samém, ale co) a sama bych si udělala výběr a napsala článek a ... a tak dále a tak dále. vyhlýdka skvělá, že? Ovšem toto téma mi způobilo i to, že jsem si nic nesplnila. Proč? Nebyl internet. Ale to j konec, začněme hezky od začátku.

V úterý večer jsem si projížděla příspěvky na TT a vybírala ty zajímavé. Nebylo jich moc, ale ty, co nepsali o kolapsu, kde všude používáme elktřinu a jak bychom se octli v době kamenné stály za to. Ten den jsem si také uvědomila, jak ji používáme a úplně zbytečně - fén, žehlička na vlasy (fén používám pouze když mi hrozí nastydnutí), raní časje (sama je nepiju), světlo po celém době, sledování reklam, rádio... Je toho celá fůra. Tak jsem se zkusila vyzkoušet kolik elektřiny doopravdy takto nemyslně používáme, kolik věcí nás donutí ji používat a kde ji neovlivníme. Tento "výzkum" prošel fiaskem. Dobře, jeden večer jsem žila se svíčkama a šetřila proudem, ale... Zde je hlavní ale.

"Kdo jsi?" - "Neřeknu... Nebo přeci ano?"

16. září 2011 v 20:21 | Fanta Light
(článek, který by nyní již měl fungovat, omlouvám se za nepříjemnosti)

Blog. cz... Stránka, kde si každý může libovolně, zadarmo a navíc velice snadno vytvořit svůj vlastní web. Někteří ji používají jako deníček ke zdělení velice zajímavých zážitků, jiní hledají jiné blogery, kteří také milují toho a toho herce či zpěvačku a další pomocí blogu ukazují světu své nádherné kresby, první literární pokusy či graficky pomáhají jiným uživatelům vytvořit design... Tato slova zní krásně, že? Místo, kde si každý zveřejní, co uzná za vhodné, najde internetové "přátele" a stane se slavným... Ale... Ale i zde existuje nějaké to "ale" a tím je, jako na množství dalších internetových serverů, IDENTITA.

Když se rodiče zbázní...

5. září 2011 v 13:11 | Fanta Light

Vždy jsem byla jedináček. Měla jsem jednoduchý život, mamka se mi vždy snažila pomoc a, přestože jsem byla skromná, dostala to, po čem jsem toužila. Jako malá jsem i na to byla hrd. kdo by chtěl sestru, která by si půjčovala moje oblečení? Nebo bratra, který by mi ničil hračky? Když se mě ptali jesti chci bratříčka nebo sestřičku, do takových osmi let vždy odpovídala "brusle"...

Roky však pomalu plynuly, a když jsem již byla asi v páté třídě umědomila si, že to není fér. Drtivá většina spolužáků měla nějakou sestřičku nebo bratříčka. Ne-li dokonce víc a já tu byla pořád sama. Neměla jsem nikoho, komu bych mohla pomáhat s učením, s kým bych se prala, ale měla i tajemství před rodiči. Žádná sestřička mne neučila jak se namalovat nebo bratr, který by mi odhalil zákoutí mužských myšlenek. Cítila jsem, že jsem sama. Ano, měla jsem pokojík sama pro sebe a když sem byla sama doma, mohla si zde prakticky dělat, co jsem chtěla. uznávám, že to byly krásné doby, ale přeci k tomu chyběla jedna malá nebo velká osůbka. Má touha po sourozenci pomalu rostla a já si přála někoho, s kým bych trávila osamocené chvíle. Nikdy jsem to však našim neřeka. Proč? Je to jejich rozhodnutí, do kterého se nemám co motat.

Sbohem, chybíš mi

11. srpna 2011 v 9:21 | Fanta
Návrat do reality... Neomylná představa je sen, ze kterého se probudíme, ať už jako sen, který se zdá když spíme nebo sen pomocí růžových brýlí. Obojí jednou skončí a nikdy to nebude takové. Bohužel bohudík. Já sama jsem měla však krapet jiný návrat. Návrat domů. Návrat do reality z naprosto nádherného snového místa. Rozloučení s báječnými lidmi a pak sbohem krásná realito, vítej krutá realito. Vše nové je pryč je vše staré nastává....

Můj názor, Tvůj názor

4. července 2011 v 9:40 | Fanta Light
Nic nemá jen jeden pohed, jednu možnost, jednu tvář. Vždy existuje jiné, ať již horší či lepčí, řešení. Když se nad tím tak zamyslím, je zvláštní, že se snaží tolik lidí být jako ostatní nebo aslepoň jako učitá skupina lidí. Proč? Proč chtějí u nich vypadat, že mají stejný názor na určitou věc? Proč musí všichni "táhnout s davem"? Vždyť je to směšný. Když si bude 99% lidí myslet jedno řešení nemusí to být to správné a právě vy, to jedno procento, můžete mít pravdu. Samozdřejmě, že v takovémto případě je velmi těžké uspět a prosadit svůj názor byť je správný. A v určitých situacích není zrovna naopak dvakrát vhodné hlásit své myšlenky do světa hlavně pokud se jedná o politické reformy, které by vás vůbec neměli zajímat...

Praha, Plzeň, Ostrava...

9. května 2011 v 16:40 | Fanta
Ať je to Praha, Ostrava, Brno, nebo i třeba malá vesnice, jejíž jméno ani neznáme, každý má někde to "své" město. A také věichni máme to město jiné a jsou také jiné důvody, proč právě to, co si vybrali. Pro někoho je to místo narození, pro jiné zase místo bydliště a další do tohoto města jezdí kvůli škole, zaměstnání nebo i jen tak na nákupy. Není totiž důležité proč, ale že to tak je.

Moje město je moje bydliště. Je to sice takový "Zapadákov", ale mám to zde ráda a má to své kouzlo. Když říkám "Zapadákov", nemyslím tím vesnici s jednou hospodou. Je to menší město s asi 10 000 obyvateli, dvěmi kiny, docela dost hospodami a kavárnami a spouuuuustou Vietnamců :D. Na druhou stranu se zde ale nedá téměř nic podniknout. Bydlím zde však, mám zde nejlepší kamarádku a klid.

Dalším "mým městem" je Plzeň. Dojíždím tam do školy a trávím tam téměř stejně času jako doma. Ale ani zde, přestože je to čtvrté největší město v ČR, téměř nic nepodnikám. Důvodem je čas. Ten já nemám, neboť jezdím z domova do Plzně, hned do školy a ze školy rovnou na bus, abych byla včas doma. To je ten největší problém. Závidím holkám, co znají tajná a krásná místa, ale na druhou stranu si říkám, o kolik toho přicházejí, když nikdy nebyly v tom "mém městě". Městě, které opravdu znám a mám ho ráda. Město, ve kterém si všímám každé nové zvláštnosti. Město, které mi toho tolik dalo i vzalo.

Město, kde jsem šťastná.
Fanta Light

Pointilismus...

14. dubna 2011 v 5:45 | Fanta

Je vidět, že téma týdne potřebuje dle mého názoru trochu oživit od "názorů na barvy" a "Co si představím pod tímto pojmem" a tak dále a tak dále... Já osobně mám ráda všechny barvy, ale záleží na tom, kde jsou použity... Ale zpět k mému tématu. Zvolila jsem si Pointilismus. A co že to je? Je to umělecký směr, který je založen na optice a barvě a pokud se chcete dozvědět více, čtěte dál.

Jak jsem již řekla, pointilismus je umělecký směr, který se objevoval hlavně na konci 19. století. Jedná se o obrazy, které byly tvořeny pomocí teček (bodů). Ovšem po bližším prozkoumání zjistíme, že se jedná spíše o různé krátké tahy štětce, které dávají dojmu teček. Od toho také pochází pojem "pointilismus", který měl zpočátku hanlivé a posměšné označení. Poprvé to bylo použito na konci 80. let 19. století uměleckými kritiky.
Při malování těchto obrazů se používaly čisté a nemíchané barvy. Proto se tento směr zařazuje spolu s divionismem do neoimpresionismu, který na rozdíl od impresionismu odsuzoval míšení barev a snažil se o jejich absolutní čistotu. Tato technika malování je ale založena na optice. Na sítnici se totiž vytvoří obraz, který je závislý na vzdálenosti od namalovaného obrazu. Malé body základních, čistých barev se pak jeví jako plochy mnoha odstínů.
Několikráte jsem zmínila, že se používají čisté barvy. Nepoužívají se však všechny. Mezi základní patří červená, zelená a modrá. Bílá bývá poté nahrazována šedou a černá často tmavě modrou nebo tmavě zelenou.
Pointilistická metoda však nepadla do zapomnění a i dnes je využívána, sice ne malíři, zato technikou. Stejný princip používají například monitory počítačů a televize (když se kouknete na obrazovku tak z 10ti cm vzdálenosti tak si všimnete samých pidi čtverečků ;). Dále se to objevuje i u některých velkých a barevnách tiskáren.
Pokud vás zajímají hlavní představitelé tohoto směru tak to jsou tito: Camille Pissarro, Eugène Henri Paul Gauguin, Theodorus (Theo) van Gogh, Henri Matisse, Paul Signac. Nevěnovali se tomu však po celý život, ale určitou část období nebo z pointilismu čerpali inspirace pro svá díla. Na proti tomu Georges Seurat tento styl používá téměř ve všech svých dílech. Ale to není vše. I já sama jsem propadla "pointiliskému kouzlu" a své obrázky začala tečkovat :D.

Zde je několik děl od Seurata:
Pudrující se žena Kankán



















Přehlídka detail obrázku














Odpoledne u řeky detail obrázku

























































A zde několik děl od mé maličkosti:
Západ/Východ slunce a vedle je detail, který je v stále menší verzi než originál.




















Doufám, že vás to alespoň trochu zaujalo a dozvěděli jste se něco, co jste do teď nevěděli, že existuje.
Fanta Light
 
 

Reklama
Staré referáty procházejí rekonstrukcí, proto bych u nich prosila (leden - únor) zvýšenou opatrnost. Mohou se tam vyskytovat jisté chyby.

Komentáře nevztaující se k žádnému článku pište do reklam. V opačném případě mažu!
I zde platí AUTORSKÁ PRÁVA!

Na tomto blogu se právě nachází 88 referátů.
Blog založen: 18. 1. 2011
Majitelka: Fanta Light
Kontakt: Fantalight@seznam.cz.